Národní parky jsou rozsáhlá území s typickým reliéfem a geologickou stavbou a převažujícím výskytem přirozených nebo člověkem málo pozměněných ekosystémů, jedinečná a významná v národním či mezinárodním měřítku z hlediska ekologického, vědeckého, vzdělávacího nebo osvětového (§ 15 až 23 zákona č. 114/1992 Sb.).
Území národních parků je členěno do čtyř zón odstupňované ochrany dle cílů ochrany a stavu ekosystémů (zóna přírodní, zóna přírodě blízká, zóna soustředěné péče o přírodu a zóna kulturní krajiny). Zákon stanoví základní ochranné podmínky národních parků, které jsou stanoveny pro celé území NP a pro území mimo zastavěná území a zastavitelné plochy obcí (§ 16 zákona č. 114/1992 Sb.) Základní ochranné podmínky nově neupravují režim vstupu osob na území národního parku. Regulace pohybu osob je nově řešena institutem klidových území národního parku (§ 17). Zákon dále stanoví bližší ochranné podmínky jednotlivých národních parků, vycházející ze specifických přírodních podmínek jednotlivých národních parků.