Chabařovice leží mezi Ústím nad Labem a Teplicemi v krajině pod východním pohořím Krušných hor. Nachází se na hranicích tzv. starého sídelního území na soutoku Ždírnického a Podhorského potoka. Začátek stálého osídlení spadá do 11. století, kdy se na tomto území objevila osada. Název Chabařovice se ustálil až koncem 15. století. V roce 1549 byly Chabařovice potvrzeny městem a Ferdinand I. jim udělil právo užívání městského znaku a právo pečetit listiny zeleným voskem. Na městském znaku je lev na skále mezi dvěma branami.
Historicky významnou se pro Chabařovice těžba uhlí, které bylo v této lokalitě poprvé objeveno v roce 1774. Podle plánu bývalého režimu měl být rok 1997 posledním rokem života města - v souvislosti s těžbou uhlí. V roce 1991 však padlo vládní rozhodnutí o tom, že Chabařovice budou zachráněny.
Krajina v okolí města nabádá k procházkám do Tiských stěn či sporovního areálu Zadní Telnice, a k výletům lanovkou na Komáří vížku a dále po hřebenech Krušných hor do Adolfova nebo na Cínovec.